10.12.2024
Rozhovor s někdejším instruktorem Jiřím Vaculíkem
Jiří Vaculík učil lyžování na Špičáku, pak i první československou miss
Na Špičáku se o víkendu (v sobotu 7.12.) vzpomínalo a kamarádsky povídalo. V restauraci lyžařského areálu Ski&Bike Špičák U Lanovky se totiž sešlo několik generací lyžařských instruktorů a dalších lidí spojených se zdejší Lyžařskou školou Špičák. Více než osmdesát přítomných 20ti až 80ti letých učitelů lyžování si připomnělo 50 let od jejího vzniku, kdy tady jako jedna z prvních, ne-li vůbec první, lyžařská škola v celém Československu vznikla. I slovenským Tatrám, Krkonoším a dalším našim horám ukázala v tuzemsku směr ve výuce i metodice alpského lyžování pod hlavičkou profesně organizované instituce.
„Málokdo si to asi uvědomuje, ale tady na Železnorudsku se podařila opravdu mimořádná věc a půlstoletí existence to jen podtrhuje,“ říká k výročí Jiří Vaculík (73), který na přátelské setkání přicestoval na Špičák asi z největší dálky. Až z Olomouce, kde stále aktivně působí jako ředitel Akademik sport centra Univerzity Palackého. Nejen sportovně ladění Plzeňáci nebo Klatováci si jej ale určitě vybaví z jeho zhruba třicetiletého působení v našem regionu. Ať už jako učitele tělocviku plzeňského gymnázia na Mikulášském náměstí, posléze 15 let odborného asistenta na katedře tělesné výchovy a sportu Pedagogické fakulty v Plzni, kde mu prošli pod rukama stovky budoucích tělocvikářů, nebo trenéra basketbalu v Klatovech. A samozřejmě právě taky jako instruktora lyžování v Lyžařské škole na Špičáku.
„Nebyl jsem hned u jejího zrodu v sedmdesátém čtvrtém, protože termínově se mi to křížilo s basketem. Abych se tady mohl naplno věnovat výuce lyžování, musel jsem se trénování basketu vzdát, což se stalo v zimě 1978. Učil jsem tu pravidelně až do roku 1985, ale se školou byl v kontaktu až do roku 1995, kdy jsem z plzeňské ZČU přešel do Olomouce na Univerzitu Palackého. Do roku 1995 jsem taky na Špičák jezdil na kurzy se studenty PF Plzeň,“ vzpomíná na těchto 17 šumavských zimních sezon absolvent pražské FTVS. Právě odtud už se dříve znal se zakladatelem lyžařské školy na Špičáku Josefem Tremlem.
„Pepík Treml měl obrovský dar – uměl spojovat lidi dohromady, nadchnout je pro smysluplnou věc. S podporou tehdejšího vedení areálu výukou lyžování inicioval, organizačně i metodicky pak dotáhl do zdárného startu a následného rozvoje. Stál taky u zrodu Svazu lyžařských škol ještě v Československu,“ vystřihuje kompliment bohužel již zesnulému, původem také kantorovi tělocviku klatovského gymnázia, na jehož počest se v přízvisku názvu školy letos poprvé objevilo: Akademie Josefa Tremla.
Špičácké svahy poznával J.Vaculík ještě před tím, než se tu začalo na začátku sedmdesátých let 20.století budovat první zázemí – vleky, turistické chaty Hanička, Blaženka aj. Aktuálně proměnu špičáckého areálu měl možnost zaznamenat zhruba před třemi měsíci, když tu jeho syn slavil taky 50.tiny. Jinak už sem z daleké Hané moc často nejezdí. Na otázku, jestli mu pod rukama prošlo nějaké více známé lyžařské eso, se usměje a vybavuje si, jak měl jednou na Špičáku v družstvu 10 nesmírně šikovných dětí, kterým lyžování opravdu šlo.
„Já si tehdy dělal pro svoji odbornou pedagogickou práci i mezi nimi malý výzkum, jaký má vliv technika lyžování na koordinaci pohybu. No a za pár let z této skupiny snad všichni slavili nějaký úspěch v různých sportech, jenom ne v samotném lyžování. Snad jen Petr Kabát, který se stal výborným golfistou, vyhrál mistrovství světa ve skigolfu kombinující golf a lyže,“ podotýká Vaculík.
Trénování úspěšných osobností si pak obrazně trochu vynahradil mimo vrcholovou sportovní sféru, když individuálně pomáhal se zdokonalením lyžování např. první československé Miss Ivaně Christové nebo podnikateli Karlu Pražákovi. Zajímavé povídání Jiří Vaculík ukončuje vskutku raritní vzpomínkou: „Jako jeden z prvních instruktorů v zemi jsem začal na Špičáku učit lyžařskou akrobacii. Sice ne skoky, ty se začaly prosazovat až později, ale balet na lyžích,“ dodal před zpáteční cestou napříč republikou.
